konicek15

Po světě se toulal poslední jednorožec.
Viděl, jak lidé zabíjejí jeho bratry a sestry a jak zabíjejí mezi sebou jednoho druhého.Už blížil se čas, kdy se připojí k jednorožcům na nebi. Spatřil krev a přišel k ní. Spatřil se ve svém odraze a z jeho krásných smaragdových očí spadlo několik kapek.
   Na místě se sformovalo lidské tělo. Byla to dívka. Jednorožec nakonec lehnul vedle ní a vydechnul naposledy. Celý jednorožcův život přešel do ní. Dívka se postavila, začala dýchat, jíst a pít. Žít svůj vlastní život.
   Jenomže v zemi zuřila válka, hlad, mory a každý chtěl svého nepřítele otrávit. Stačilo, aby dívka smočila ve vodě své vlasy a ihned se z otrávené vody stala čistá, křišťálová voda. Zkrotila i nejzuřivějšího a nejdivočejšího koně pod sluncem. O jejich schopnostech a síle se dozvěděl i nepřítel a rozhodl se dívku chytit a zavřít. Jenomže dívka v tu dobu jezdila na hřbetě divokého hřebce a vedla stádo koní.
   Jednou dívka zaslechla volání hříběte z údolí a rozjela se i se stádem. Hříbě vězelo v pasti. Ržálo ovšem, aby sem nikdo nechodil, že je to lest. Dívka tedy obrátila koně a sama se sem pak vrátila. Koně se po jednom rozběhli do všech světových stran, do všech koutů, co znám a přivedli sebou své bratry a sestry. Dívka se mezitím vrátila zpátky do údolí pomoct hříběti. Tam jí napadl nepřítel. "Nech hříbě hříbětem a pojď s námi!" řekl jeden z nich. Dívka ovšem vydala hluboký hrdelní hlas, který připomínal ržání koně. Celé údolí obklopil rázem stín. Stáda koní otvořila oblouk a řítilo se dolů. Dívka vysvobodila hříbě a rychle s nim prchala.
   Tak nepřátel zemřel pod kopyty koní! V zemi, kde dívka žila, nastal klid. Koně, kteří se zhoufovali do obrovského stáda, se opět rozeběhli do svých domovů. A dívka? Ta i se svým hříbětem zmizela kdesi v údolí...